Duhringova dermatitida

19. prosince 2023

Projevy nesnášenlivosti lepku a autoimunitní reakce mohou být různého charakteru. Jedním z nich je také chronické onemocnění kůže označované jako Duhringova dermatitida.

Lepek je typ bílkoviny, který obsahují obiloviny používané v klasické kuchyni i komerčním potravinářství. Setkáváme se s ním prakticky ve všem, co je alespoň částečně vyráběno z pšenice, ječmene, žita nebo ovsa, jelikož je součástí stavby jejich semen. Lepek je tvořen dvěma proteiny, které mohou mít nepříznivý vliv na lidský organismus a vyvolávat autoimunitní reakce různého typu. Tou základní je onemocnění označované jako celiakie, při níž dochází po požití lepku v jakékoliv podobě k nepříjemné zánětlivé odezvě především v tenkém střevě a jež způsobuje vleklé potíže, není-li správně kompenzována. Kromě celiakie však může lepek způsobit také další typy potíží, které ji však zpravidla doprovází. Mezi tyto patří i Duhringova dermatitida.

Co je Duhringova dermatitida a jak se projevuje?

Duhringova dermatitida, jinak známá také jako dermatitis herpetiformis nebo Duhringův syndrom, je kožní onemocnění, které je vnějším projevem nesnášenlivosti lepku s typickými symptomy. Ty zahrnují především svědivé puchýřky a ekzematickou vyrážku, které připomínají herpetický výsev (opar) a objevují se především na kloubech (ramenech, loktech, zápěstích, hýždích či kolenou), zřídka pak také na zádech či na hlavě (ve vlasové pokrývce a na tvářích). S vyrážkou se mohou objevit také doprovodné symptomy jako nadýmání nebo průjem. Ve své podstatě představuje tato nemoc jinou formu celiakie, jedná se tedy o onemocnění s obdobnými příčinami, ale odlišným důsledkem – nesnášenlivost lepku popisovaná jako celiakie způsobuje zánětlivá ložiska ve střevech, Duhringova dermatitida vytváří zánětlivá místa na kůži. Vznik zánětů na kůži však není podmíněn rozvojem střevní formy nemoci, a naopak střevní potíže se mohou vyskytovat bez dermatitidy. Kombinace obou forem však není výjimkou.

Kdy se příznaky objevují a jaké jsou spouštěče?

Nejčastěji se příznaky nemoci poprvé objeví v pubertě (ačkoliv byly zaznamenány i případy, kdy byla nemoc diagnostikována i dříve) v souvislosti s hormonálními změnami a souvisejícími spouštěči. K těm lze zařadit například obměny životního stylu, méně zdravé stravování, zvýšený příjem alkoholu nebo kouření, emocionální výkyvy či užívání antikoncepce. S nemocí se pojí také přecitlivělost na jód, symptomy tak může spustit i konzumace mořských ryb nebo používání přípravků s jódem. Pokud má člověk k nesnášenlivosti lepku predispozice, může se nemoc projevit i v pozdějším věku právě vlivem některého z výše uvedených faktorů.

Jak se nemoc diagnostikuje?

Duhringův syndrom byl popsána již koncem 19. století, dlouho se však věřilo, že se jedná o onemocnění kůže. Spojitost s nesnášenlivostí lepku byla odhalena až v 60. letech 20. století. Také kvůli podobnosti s řadou jiných nemocí, které mají dermatologický charakter se Duhringova dermatitida obtížně diagnostikuje a obecně primárně léčí právě jako kožní problém. Až pokud pacient sám pozoruje, že se puchýřky objevují v návaznosti na konzumaci některých potravin a běžné dermatologické prostředky nemají efekt, podstupuje pacient vyšetření na Duhringovu dermatitidu. Diagnostika zahrnuje odběr krve, v němž jsou stanoveny protilátky obdobným způsobem jako při celiakii. Zároveň je odebrán vzorek puchýřku pro biopsii, která nemoc potvrdí. Na diagnostiku následně navazuje vyšetření střeva, které určí míru jeho poškození a postup léčby.

Jak probíhá léčba?

Jakmile je onemocnění potvrzeno, jeho léčba probíhá stejným způsobem jako u klasické střevní formy, a to úpravou jídelníčku vylučující lepek. Kromě bezlepkové diety je léčba zejména v prvních fázích po diagnóze doplněna dalšími prostředky, které zmírní vnější projevy – dermatologickými přípravky ulevujícími svědění nebo léky, které pomáhají hojení kůže. Striktní dodržování diety zajistí úplné odbourání příznaků. Naopak neléčená nemoc může mít velmi nepříjemné a nevratné následky, které se neomezí pouze na problémy kožního charakteru, ale může vést až k celkové korupci střevního prostředí.